Hořlavost látek

Nejzásadnější vlastností látek z hlediska hoření a tedy možnosti vzniku požáru je jejich hořlavost. Podle ní dělíme látky na:

1) Látky nehořlavé

jsou to takové látky, které působením vysokých teplot za normálních podmínek nehoří, nedoutnají ani neuhelnatí. Patří sem většina anorganických látek – nerosty, kámen, cihla, beton, kovy.

2) Látky nesnadno hořlavé

jsou takové látky, které působením vysokých teplot za normálních podmínek nesnadno hoří, doutnají nebo uhelnatí a po odstranění tepelného zdroje dále již nehoří ani nedoutnají. Sem patří například některé plastické hmoty (PVC), sádrokartony.

3) Látky hořlavé

jsou takové látky, které působením vysokých teplot hoří nebo doutnají a po odstranění tepelného zdroje dále nepřetržitě hoří nebo doutnají.
patří sem zejména látky, které jsou organického původu. Organické látky jsou ty, které předtím tvořily součást živé přírody - například ropa a ropné produkty, produkty ze dřeva, srstí, látky z rostlin, zemní plyn, piliny, prach i výpary benzínu)

Látky hořlavé se dále dělí na lehce, středně a těžce hořlavé

Je důležité ale vědět, že:

Při požáru v budově jsou nebezpečné i látky nehořlavé nebo nesnadno hořlavé. Díky působení vysoké teploty mohou nehořlavé látky významně měnit své fyzikální a chemické vlastnosti. Mohou třeba změnit svoji pevnost, například ocelové konstrukce domu, a může dojít k jejich zřícení, nebo mohou i při pouhém doutnání produkovat velké množství toxických látek.

Označování hořlavých látek:

Některé látky jsou více či méně hořlavé. Z důvodu bezpečnosti jsou proto výrobky graficky označovány. Na některých výrobcích můžeme najít grafické označení, které nám napoví, jak moc je látka hořlavá.

Je velmi důležité s takto označenými látkami zacházet velmi opatrně. Snadno se vznítí a může tak velmi rychle vzniknout velký požár!!!

U hořlavých látek jsou sledovány jejich další charakteristické rysy. Jsou to zejména teplota vzplanutí, teplota hoření, teplota vznícení

1. TEPLOTA VZPLANUTÍ

Teplota vzplanutí je nejnižší teplota u hořlavých kapalin, při které se z kapaliny uvolní tolik par, že se ve směsi se vzduchem při otevřeném plameni vznítí a při oddálení plamene hoření nepokračuje.
Příklady: Aceton +180°C, Benzín motorový +20°C, Metanol +8°C, Nafta +56°C

Dle teploty vzplanutí se hořlavé látky dělí do tříd nebezpečnosti:

I. třída nebezpečnosti: - do 21 °C včetně
II. třída nebezpečnosti: - od 22°C do 55°C včetně
III. třída nebezpečnosti: - od 56°C do 100°C včetně
IV. třída nebezpečnosti: - více než 101°C

S označením třídy nebezpečnosti se můžeme setkat na obalech barev, ředitel, čistících a dalších prostředků. Látky zařazené do třídy I. jsou nejvíce nebezpečné, co se týče nebezpečí požáru.

2. TEPLOTA HOŘENÍ

Teplota hoření je nejnižší teplota u hořlavých kapalin, při které se z kapaliny uvolní tolik par, že se ve směsi vzduchem při otevřeném plameni vznítí a při oddálení plamene stále hoří.
Jinak řečeno – pokud oddálíme zápalný zdroj, látka nadále vytváří dostatek par a stále hoří.

Např. benzín – je vysoce hořlavý a k jeho zapálení stačí opravdu málo. Je třeba si uvědomit, že to co hoří, není samotná kapalina, ale její výpary. Protože benzínu k jeho odpařování stačí normální pokojová teplota, v poměrně krátké době vznikne velké množství zápalné směsi. Při přiblížení plamene se zvýší odpařování a může tak snadno dojít i k výbuchu!

3. TEPLOTA VZNÍCENÍ

Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se hořlavá látka ve směsi se vzduchem sama bez vnějšího zdroje zapálí, vznítí.

Nebo jinak:

Teplota, na kterou musí být látka ve směsi se vzduchem zahřátá, aby se sama zapálila, tedy bez vnějšího zdroje zapálení.

Výbušnost

Výbušnost je velmi nebezpečná vlastnost hořlavých látek.
Velké množství látek ve směsi se vzduchem a v přítomnosti otevřeného plamene vybuchuje. Aby k výbuchu došlo, je nutné dosažení určité koncentrace plynů nebo par látky v ovzduší. Tato oblast výbušnosti je dána dolní hranicí a horní hranicí výbušnosti.

Nejnebezpečnější jsou takové látky, které mají nízkou dolní hranici, neboli mez výbušnosti. Patří k nim:

Zemní plyn, svítiplyn, propan-butan, acetylen, vodík.