Nejzásadnější vlastností látek z hlediska hoření a tedy možnosti vzniku požáru je jejich hořlavost. Podle ní dělíme látky na:
1) Látky nehořlavé
- jsou to takové látky, které působením vysokých teplot za normálních podmínek nehoří, nedoutnají ani neuhelnatí. Patří sem většina anorganických látek – nerosty, kámen, cihla, beton, kovy.
2) Látky nesnadno hořlavé
- jsou takové látky, které působením vysokých teplot za normálních podmínek nesnadno hoří, doutnají nebo uhelnatí a po odstranění tepelného zdroje dále již nehoří ani nedoutnají. Sem patří například některé plastické hmoty (PVC), sádrokartony.
3) Látky hořlavé
- jsou takové látky, které působením vysokých teplot hoří nebo doutnají a po odstranění tepelného zdroje dále nepřetržitě hoří nebo doutnají.
- patří sem zejména látky, které jsou organického původu. Organické látky jsou ty, které předtím tvořily součást živé přírody - například ropa a ropné produkty, produkty ze dřeva, srstí, látky z rostlin, zemní plyn, piliny, prach i výpary benzínu)
Látky hořlavé se dále dělí na lehce, středně a těžce hořlavé
Je důležité ale vědět, že:
Při požáru v budově jsou nebezpečné i látky nehořlavé nebo nesnadno hořlavé. Díky působení vysoké teploty mohou nehořlavé látky významně měnit své fyzikální a chemické vlastnosti. Mohou třeba změnit svoji pevnost, například ocelové konstrukce domu, a může dojít k jejich zřícení, nebo mohou i při pouhém doutnání produkovat velké množství toxických látek.
Označování hořlavých látek:
Některé látky jsou více či méně hořlavé. Z důvodu bezpečnosti jsou proto výrobky graficky označovány. Na některých výrobcích můžeme najít grafické označení, které nám napoví, jak moc je látka hořlavá.
Je velmi důležité s takto označenými látkami zacházet velmi opatrně. Snadno se vznítí a může tak velmi rychle vzniknout velký požár!!!
U hořlavých látek jsou sledovány jejich další charakteristické rysy. Jsou to zejména teplota vzplanutí, teplota hoření, teplota vznícení
1. TEPLOTA VZPLANUTÍ
- Teplota vzplanutí je nejnižší teplota u hořlavých kapalin, při které se z kapaliny uvolní tolik par, že se ve směsi se vzduchem při otevřeném plameni vznítí a při oddálení plamene hoření nepokračuje.
- Příklady: Aceton +180°C, Benzín motorový +20°C, Metanol +8°C, Nafta +56°C
Dle teploty vzplanutí se hořlavé látky dělí do tříd nebezpečnosti:
I. třída nebezpečnosti: - do 21 °C včetně
II. třída nebezpečnosti: - od 22°C do 55°C včetně
III. třída nebezpečnosti: - od 56°C do 100°C včetně
IV. třída nebezpečnosti: - více než 101°C
S označením třídy nebezpečnosti se můžeme setkat na obalech barev, ředitel, čistících a dalších prostředků. Látky zařazené do třídy I. jsou nejvíce nebezpečné, co se týče nebezpečí požáru.
2. TEPLOTA HOŘENÍ
- Teplota hoření je nejnižší teplota u hořlavých kapalin, při které se z kapaliny uvolní tolik par, že se ve směsi vzduchem při otevřeném plameni vznítí a při oddálení plamene stále hoří.
- Jinak řečeno – pokud oddálíme zápalný zdroj, látka nadále vytváří dostatek par a stále hoří.
Např. benzín – je vysoce hořlavý a k jeho zapálení stačí opravdu málo. Je třeba si uvědomit, že to co hoří, není samotná kapalina, ale její výpary. Protože benzínu k jeho odpařování stačí normální pokojová teplota, v poměrně krátké době vznikne velké množství zápalné směsi. Při přiblížení plamene se zvýší odpařování a může tak snadno dojít i k výbuchu!
3. TEPLOTA VZNÍCENÍ
- Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se hořlavá látka ve směsi se vzduchem sama bez vnějšího zdroje zapálí, vznítí.
Nebo jinak:
Teplota, na kterou musí být látka ve směsi se vzduchem zahřátá, aby se sama zapálila, tedy bez vnějšího zdroje zapálení.
Výbušnost
- Výbušnost je velmi nebezpečná vlastnost hořlavých látek.
- Velké množství látek ve směsi se vzduchem a v přítomnosti otevřeného plamene vybuchuje. Aby k výbuchu došlo, je nutné dosažení určité koncentrace plynů nebo par látky v ovzduší. Tato oblast výbušnosti je dána dolní hranicí a horní hranicí výbušnosti.
Nejnebezpečnější jsou takové látky, které mají nízkou dolní hranici, neboli mez výbušnosti. Patří k nim:
Zemní plyn, svítiplyn, propan-butan, acetylen, vodík.
