Drogy a závislost na nich
Závislost (návyk) je nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho důsledky.
Drogová závislost : Osoba závislá na drogách je narkoman
Rysy závislosti:
-
neovladatelná a neodolatelná chuť (tzv. craving) na psychoaktivní látku
-
neustálá potřeba zvyšovat množství psychoaktivní látky
-
psychická nebo fyzická závislost a s ní související pocity nedostatku
-
rostoucí zdravotní a jiné problémy spojené s užíváním drogy
-
snížené sebeovládání vůči psychoaktivní látce
-
abstinenční příznaky po jejím vysazení nebo nedostatku
-
užívání psychoaktivní látky i přes jasné důkazy její škodlivosti (např. tělesné poškození)
-
zanedbávání přátel, koníčků,…
Definice a rozdělení
Definice :
Droga je obecné označení pro velice široký okruh psychotropních látek, jejichž užívání může vést k drogové závislosti. Pojmenování pochází z nizozemského slova droog, kde v doslovném překladu znamená žízeň. Droga funguje na chemickém principu, kdy pod vlivem některého z mnoha alkaloidů, např. nikotinu, dochází k modifikaci synaptického přenosu, což vyvolává „neobvyklé“ stavy pro danou situaci.
Základní rozdělení drog : "Tvrdé" a "měkké" drogy
Míra rizika | "Tvrdost" | Zástupci |
Vysoká | "Tvrdé" | toluen, aceton, heroin, morfin, durman, crack |
Vysoká až střední | "Tvrdé" | LSD, lysohlávky, kokain, pervitin |
Střední | "Tvrdé" | alkohol, extáze, efedrin, kodein |
Relativně malá | "Měkké" | marihuana, hašiš, kokový čaj |
Prakticky bez rizika | "Měkké" | káva, čaj |
Cannabinoidy - hašiš, marihuana, hašišový olej
Stimulační drogy - pervitin a amfetaminy, kokain, crack
Opiáty - heroin, opium, morfin
Halucinogeny - LSD, psilocybin (lysohlávky), MDMA/extáze
Trankvilizéry - Diazepam, Rohypnol
Rozpouštědla – Toluen
Riziko vzniku závislosti a vzestup tolerance
Droga | Psychická závislost | Somatická závislost | Tolerance |
Opiáty | + + + | + + + | + + + |
Pervitin | + + + | - | + + |
Kokain | + + + | - | + |
Cannabinoidy | + | - | - |
LSD | +/- | - | +/- |
Ecstasy | + | - | + |
Benzodiazepiny | + + | + + | + |
Barbituráty | + + | + + | + + |
Alkohol | + + | + + | + + |
Těkavé látky
Jedná se o skupinu návykových látek, které se někdy označují jako těkavé látky nebo inhalační drogy. Patří mezi ně některá rozpustidla, ředidla a lepidla, ale i plynné látky, například éter a rajský plyn. Jednotlivé prchavé látky se od sebe liší chemickým složením, způsobem účinku a klinickým obrazem. Společným znakem po užití je projev euforie, většinou s útlumem a mohou se objevit zrakové a sluchové halucinace.
Zneužívání této skupiny látek je velmi nebezpečné a dosti podceňované. Prchavým látkám je potřebné věnovat stejnou pozornost jako ostatním drogám a uvědomit si, že potřebného efektu můžeme dosáhnout včasnou registrací a léčbou v daleko větší míře u experimentujících dětí a mladistvých, než u dospělých závislých pacientů.
Odmítnutí drogy
to nejjednodušší a nejbezpečnější je s drogou vůbec nezačít
je dobré vědět, že některé situace jsou nebezpečné, počítat s tím a takovým situacím se vyhýbat
vyhýbat se podezřelým večírkům nebo diskotékám a raději na ně nechodit
když už se do takového prostředí dostaneš a někdo ti bude nabízet drogy, je několik způsobů jak odmítnout nebo jak reagovat:
- nevidím, neslyším – to znamená tvářit se jakoby ti nikdo nic nenabízel
- odmítnutí beze slov – znamená jen zavrtět hlavou nebo rukou
- jednoduché „NE“ – znamená říci ne, usmát se a tvářit se jakoby se to nestalo
- zavést řeč jinam – znamená začít mluvit na jiné téma, o jiných věcech
- odmítnutí jednou provždy – řekni že nechceš a ať ti to už nikdy nenabízí
- odmítnutí jako pomoc – odmítni a řekni, že když mu (jí) bude zle, že rád(a)pomůžeš, ať si to zapamatuje
- porouchaný gramofon – znamená odmítat stále, přestože naléhá, jako když se zasekne jehla na gramofonu – ne, ne, opravdu ne
Bere vaše dítě drogy?
Rodiče mají zázračnou moc vychovávat dítě nezávislé se zdravím sebevědomím. Především se stávají jeho největším vzorem a autoritou v raném dětství. Nejspolehlivějším kompasem správné výchovy je láska. Nejhorším prostředkem je fyzický trest.
Varovné signály:
- Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
- Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
- Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
- Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.
- Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
- Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
- Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
- Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
- Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
- Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
- Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
- Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
- Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
- Dítě se vyhýbá docházce do školy.
- Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
Šikanování mezi dětmi nesmíme podceňovat. Dochází k němu v době, kdy se osobnost agresora i oběti teprve vytváří. Jeho přehlížení a tolerance hrozí vyústit v násilí mnohem většího rozsahu.
Učitel může mnoha způsoby zlepšovat pozici potencionálních obětí v třídním kolektivu. Je dobré, pokud si bude více všímat dětí tělesně slabších, psychicky labilních, něčím nápadných, vymykajících se průměru. Pedagog by měl připustit, že i v jeho třídě může docházet k šikanování. Pokud zjistí, že se tak děje, musí zaujmout k celé věci stanovisko a poskytnout morální podporu obětem.
Varovné signály:
- Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný.
- Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
- Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
- Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
- Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
- Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
- Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
Šikanování mezi dětmi nesmíme podceňovat. Dochází k němu v době, kdy se osobnost agresora i oběti teprve vytváří. Jeho přehlížení a tolerance hrozí vyústit v násilí mnohem většího rozsahu.
Co si počít?
Může se to stát každému z nás. Podle posledních statistik má s drogami (byť převážně tzv. lehkými) nějakou zkušenost každý třetí člověk ve věku osmnácti let. Drogová zkušenost je závažný fakt, ale nemusí ještě nutně znamenat víc než další, tentokrát vysoce rizikový, životní experiment. Pokud celá věc experimentem neskončí, vzniká DROGOVÝ PROBLÉM. Ať tak nebo tak, zásah je vždy na místě. Cílem by ale mělo být vylepšení daného stavu, ne zhoršení již tak neveselé situace. Právě zde se velmi často rozcházejí přání rodičů s reálnými možnostmi. Co si tedy počít?
1. Nepanikařit
Je třeba si uvědomit, že braní drog, na které jsme právě přišli, nevzniklo včera či předevčírem. Dle praktických zkušeností lze říci, že doba neodhaleného drogového experimentování je delší, než rodiče předpokládají. Rok i více trvá často období, kdy dítě bere drogy a rodina nic netuší. Objevení této skutečnosti je nezřídka projevem narušené kontroly chování dítěte, a tedy důsledkem něčeho závažnějšího než experimentu. Původní dokonalá maskovací opatření jsou dítětem zanedbávána. Důsledkem je pak třeba nález stříkačky a jehly v kapse, což by se ještě před půl rokem nestalo. Takže - zachovat klid. Je nutné si uvědomit, že situaci nelze vyřešit za den, za týden, ale velice pravděpodobně ani za měsíc. Budou nutná dlouhotrvající opatření. Je možné (a nutné) vše předem promyslet a připravit.
2. Sehnat si všechny dostupné informace
Mám na mysli odbornou literaturu, zkušenosti okolí, ale hlavně - kontaktovat zařízení, které s drogovým problémem profesionálně pracuje. Konzultace je většinou možná i telefonicky a anonymně. Nelze čekat jasnozřivost či jednoduchá řešení, lze ale očekávat praktickou zkušenost. Ta je pak u skutečně profesionální instituce zdrojem návrhů možných postupů.
3. Být důsledný
Pokud se rozhodnete k nějakému postupu, ať již na základě vlastního rozhodnutí či na základě konzultace, buďte důslední. Rozmyslete si předem, budete-li schopni navrhované postupy dodržet. Nemá smysl si něco nalhávat.