Narušit dobré klima ve třídě mohou i drobné krádeže. Už u dětí mladšího školního věku může být takové jednání dobře připraveno, promyšleno a odhalení pachatele či pachatelů může být obtížné. Pro posouzení závažnosti je důležitý způsob krádeže, cíl a motivace, která k ní vedla.
Způsoby krádeže:
-
příležitostné krádeže - nejsou předem promyšlené, dítě reaguje impulsivně, když např. uvidí věc, po které moc touží,
-
předem promyšlené krádeže - jsou signálem poruchy socializace a vyskytují se spíše u dětí starších,
-
opakované krádeže – plánované, na popud party, potřeba se předvést, zavděčit se, řadíme mezi závažná jednání.
Cíl a motivace krádeže:
-
dítě krade pro sebe – potřeba získat nějakou věc, návyk pocházející z rodinné výchovy jako možnost k uspokojování potřeb,
-
dítě krade pro druhé – k získání kamarádů, zvýšení prestiže, může se jednat i o formu šikany,
-
dítě krade pro partu – splnění úkolu mu napomůže vstoupit do party, kde jsou asociální pravidla, pro udržení pozice v partě.
Vychovatel by měl dětem v klidu vysvětlit svůj postoj, připomenout, že k přiznání je potřeba daleko větší odvahy než k samotné krádeži a brát přiznání jako polehčující okolnost. Je důležité děti ubezpečit, že po „odpykání“ trestu již celou záležitost budeme považovat za vyřízenou a nebudeme se k ní vracet. Na dítě se nebudeme dále zlobit. S dítětem hovoříme o „výši trestu“ a možnosti, aby si trest či nápravu navrhlo samo a dohlížíme na přiměřenost trestu a jeho vykonání. Zde je obzvlášť důležitá důslednost vychovatele. Děti ve třídě vedeme ke kamarádské pomoci při opětovném začlenění „hříšníka“ do kolektivu a k navození dobrého klima ve třídě. Připomeneme, že chybovat je lidské, ale člověk se musí pokusit vše napravit. Učíme děti odpouštět.
Ve třídě by mělo být pravidlem uschovávat cenné věci před odchodem např. do tělocvičny u vychovatele a třídu zamykat. Děti učíme cenit si svého majetku a majetku druhých.


