Nevhodné chování dětí

Postoje vychovatelů a dětí k ukázněnému chování jsou různé. Jsou vychovatelé, kteří při samostatné práci trvají na naprostém tichu a jsou jiní, kterým polohlasný hovor při té samé činnosti není na překážku.  Vztah mezi vychovatelem a dětmi založený na vzájemné úctě má významný vliv na chování žáků.

S jakým nevhodným chováním se můžeme setkat:

• Nuda – pokud je činnost nepodnětná a  trvá příliš dlouho ve stejném duchu, nebo je snadná, nepřiměřená.
• Dlouhotrvající duševní námaha – obtížná a nepříjemná.
• Neschopnost splnit zadaný úkol – příliš obtížný nebo špatně vysvětlen.
• Projevy sociálního chování – trhlina v přátelství přeroste v konflikt.
• Nízká sebedůvěra žáka vzhledem ke školní práci – nedůvěra ve vlastní schopnosti vede k neochotě zapojit se.
• Problémy v emoční oblasti – vyvolané např. šikanou nebo zanedbáváním rodičů.
• Špatné postoje – žáci dělají ze sebe hlupáky, aby vyvolali trochu vzrušení.
• Nepřítomnost negativních důsledků – na špatné chování je nutné rychle zareagovat, odradit  žáka od případného opakování.

Nevhodného chování žáků existuje spojitá škála těchto projevů. Kázeň, jaká bude převládat je ovlivněna naším chováním vychovatelů a naučenými zavedenými pravidly ve třídě.

Důrazem na sebekázeň se snažíme nahrazovat vnější ukázňování dětí (neustále napomínaní, okřikování, upozorňování). Usilujeme o to, aby děti za kázeň braly vlastní odpovědnost. Důležitá jsou školní a rodinná pravidla, která si vytvoříme všichni společně. Děti pak takovým pravidlům rozumí a chápou jejich důležitost. Sepsání úmluvy o domluvených pravidlech, která bude umístěna na viditelném místě ve třídě, ale i doma v kuchyni či dětském pokoji, je osvědčenou metodou vedoucí k sebekázni.

Pokud některé dítě pravidlo poruší, chtějme po něm, aby své chování samo vyhodnotilo, řeklo, které z pravidel porušilo a z jakých důvodů. Tímto vysvětlením zjistí i vychovatel příčinu, což se neděje pokud dítě jednoduše napomeneme. Domluvíme se na podmínkách dodržování pravidel. Pokud neznáme příčinu porušení pravidla, můžeme si ji špatně vysvětlit. „Nálepku“ uličníka a zlobidla dostane dítě velmi rychle, ale k řešení problému to nevede. Navíc si na takové hodnocení velmi rychle zvyknout děti ve třídě a je pro ně velmi pohodlné dítě s nálepkou označit jako viníka i za něco, co vůbec neprovedlo. Při jedné přednášce v době přestávky byl slyšet ze třídy křik. Po příchodu do třídy se učitelka zeptala, kdo si hrál na indiány, že tak halekal. Dívky v první lavici označily bez váhání chlapce, o kterém jsme během chvíle zjistili, že ten den vůbec ve škole není přítomen.. Ale jak učitelka sama přiznala, byl to hoch s „nálepkou“.