Příčiny a podmínky páchání trestné činnosti dětmi a mládeží jsou v jejich vývojových zvláštnostech a v mikrostruktuře, ve které žijí a vyrůstají, což je především rodina, dále pak škola, kamarádi, parta a další okruh lidí. Jsou-li vlivy na dítě během vývoje negativní, zasáhnou nejcitlivěji oblast psychiky člověka tj. motivaci, sebeovládání, citovou a morální složku osobnosti.
Nejzávažnější příčiny, které vedou děti a mládež k páchání kriminálních deliktů jsou nedostatky v rodinné a školní výchově, mravní a citové výchově, neznalost v oblasti právního vědomí a také malá nabídka aktivit ve volném čase. Nedostatek životních zkušeností se projevuje častou chybovostí v jednání, zejména v náročných a krizových situacích.
Můžeme rozlišit pět nejčastějších svízelných životních situací:
-
situace s nepřiměřenými úkoly a požadavky (velké množství úkolů, na které děti nemají dostatek sil),
-
situace problémové (nové úkoly nelze řešit zavedenými postupy, málo zkušeností),
-
situace s překážkami (dosažení cíle hroutí překážky, nereálná přání),
-
situace konfliktní (střet zájmů, dítě se musí rozhodnout pro jednu věc),
-
situace stresové (stres – odpověď organismu na silný podnět, dítě se v náročné situaci neadaptuje, nedojde ke snížení napětí).
Jedním z obranných mechanismů, jak zvládat náročné situace může být agrese. Nárůst dětské agresivity je v posledních letech často diskutovanou otázkou jako jedna z příčin nezákonného jednání dětí a mládeže. Jednostranné soudy odsuzující např. televizi, počítačové hry, které předvádějí násilí, vznik problému zjednodušují. Kdyby příčina byla jedna a čitelná, dala by se snadno odstranit. Příčin, které způsobují násilí, může být však několik. My dospělí je většinou hledáme všude kolem sebe, jen ne u sebe. Přiznat si, že jsme to my, kdo dává dětem příklad, jak řešit problémy, že my jsme dětem vzorem různých způsobů jednání, je zvlášť, vyskytnou-li se problémy, velmi těžké. Jsou to především rodiče, ale i herci nebo sportovci. Když oblíbený herec – „hrdina“ dá ve filmu protivníkovi ránu pěstí, dítě se již z filmu nedozví, že i rána nebo kopnutí může ve skutečnosti jednoho člověka zabít a druhého přivést na mnoho let do vězení. Dítě má málo zkušeností a důsledek některého činu si neuvědomí. Hrané filmy a zpravodajství často předvádějí násilí vytržené ze souvislostí. Dětský divák si tak zvyká na každodenní obraz utrpení, stává se více lhostejným a méně solidárním.
Agresivita vzrůstá i v běžném životě, např. verbální agrese. Rodiče často mluví hrubě, aniž by si před dětmi dávali pozor. Neznamená to sice, že řekneme-li doma vulgární slovo, dítě se stane agresivním, ale pokud dítě vyrůstá v nepřátelském prostředí, přebírá tyto vzorce chování a považuje je za běžné. Jsou lidé, kteří ač vyšli z takového prostředí za celý život nic neprovedou, pak jsou tací, kteří vyrůstali v „bavlnce“, a přesto se dopouští nezákonného jednání. Nekultivované prostředí nezpůsobí, že se člověk vydá na šikmou plochu, ale posune ho tím směrem. Velmi důležité jsou tedy podmínky (klima), ve kterých dítě vyrůstá.
Jsou rodiny, kde pro zlepšení finanční situace dospělí pracují celodenně, mají dvě až tři zaměstnání. Večer přijdou domů unavení a na děti nemají čas ani náladu. Děti pak velkou část volného času tráví sledováním televizních pořadů. S výzvou „neodkládejte své děti před obrazovku“ se poprvé obrátili odborníci na rodiče v Japonsku. Rodiče, kteří výzvu přijali, se však začali dopouštět další chyby. Posadili dítě před sebe, předčítali mu a mluvili k němu. Nápadnou bezradnost při výchově vyřešila teprve rada nejcennější: „Povzbuzujte své děti, aby samy mluvily a naslouchejte jim.“ (z materiálů Bílého kruhu bezpečí) Povídat si s dětmi je doma možné téměř vždy a téměř všude. Žádné téma není tabu tam, kde je dostatek něhy a důvěry.
