Hrozí nám digitální demence?

Tráví vaše děti většinu volného času s mobilem v ruce, se sluchátky v uších? Zapíšete si každou poznámku, akci, seznam, narozeniny, upomínku do počítače? Tam to bude uložené, kdykoli dostupné a včas připomenuto. To je skvělé, všechno máme zorganizováno, všechno zvládáme! Nemusíme použít paměť, chytré telefony si pamatují za nás.

Asi víte, co je to demence. Je to duševní pokles, snižování duševního výkonu. Naše duševní výkonnost závisí na počtu duševních výkonů, které denně podáváme. Onen pokles (či pád) nakonec nemine asi nikoho z nás. Jak dlouhý ten pokles (či pád) bude, závisí na tom, z jaké výšky budeme klesat. Čím vyšší  bude naše výkonnost,  z čím vyšší výšky začneme klesat, tím déle bude onen sestup trvat. Je tedy dobré, mít kognitivní rezervní kapacitu (mít kam sáhnout).

Profesor Manfred Spitzer nazývá „digitální demencí“ psychickým procesem, ve kterém přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu kognitivních (tedy poznávacích a hodnotících) funkcí mozku.

Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. Na vše jsou počítače, smatrphony, organizéry a navigace. V dlouhodobém horizontu poškozují naše tělo a především mysl. Podrobně tuto problematiku rozebírá profesor Spitzer ve své knize Digitální demence (Praha, Host 2014). Tento titul vzbudil mimořádný ohlas mezi rodiči a pedagogy, ohlasy byly často rozporuplné. Jedno je ale jisté: jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Pokud nebudeme mozek používat, nebude schopen podávat dobré výsledky, tak jako jakýkoli sval, který při zahálení zeslábne.

Při jedné studii byli účastníci výzkumu žádáni, aby si zapamatovali řadu informací. Zároveň se dověděli, že vše bude uloženo v počítači nebo to bude možné dohledat na internetu. Výsledek? Velmi slabý. Účastníci se spolehli na média a nikoli na svou paměť. Spoléhání na počítač (mám uloženo) zhoršuje motivaci si pamatovat. Proč bych se něco učil, když si to kdykoliv najdu na internetu. Učení ale probíhá tak, že nové poznatky připojuji k tomu, co už znám. Musím tedy mít k čemu připojovat, musím mít v hlavě kognitivní rezervní kapacitu. Internet/počítač/tablet není „dobrý“ nebo  „špatný“,  jde o míru jejich používání. Tato mez je nejenom individuální, ale především závisí na věku. Malé děti, jejichž mozek se začíná rozvíjet a učit, jsou mnohem zranitelnější než dospělí lidé. Děti by měly mít přístup k počítači až ve chvíli, kdy je jisté, že ovládnou ony počítač, a ne počítač je, tedy obvykle až na druhém stupni základní školy.

Zvlášť mladí lidé si zdatně vedou v tzv. multitaskingu = současném běhu více činností. Čtou si látku v učebnici, prohlížejí při tom videa, kontrolují SMS, sledují facebook, poslouchají hudbu.  Zvládají toto všechno najednou!? Náš mozek nedokáže souběžně provádět více úkonů, musí mezi jednotlivými činnostmi neustále přepínat pozornost. Dokáže to velmi rychle, ale na úkor kvality. Žádná z prováděných věcí není vykonána pečlivě, dokonale. Ztrácí se soustředění a mozek se neustálým přepínáním velmi unaví.

Pokud informace čerpáme jen z on-line zdrojů, mozek si navykne je přijímat jako proud jednoduchých, průběžně přicházejících vět. Ztrácíme schopnost poradit si s delšími, složitějšími texty, protože si mysl nedokáže zapamatovat větší objem informace (o rozsahu dejme tomu několika odstavců). Další negativní dopady: roztěkanost, nesoustředěnost, pasivita. Nespavost, únava, deprese. Snižování sociální inteligence, izolace, ztráta schopnosti sociální interakce.

Málo čteme a nerozumíme psanému textu. Náš mozek byl zvyklý číst lineárně. Čím častěji čteme elektronické texty, tím více čteme nelineárně, povrchně a bez hlubšího porozumění. Hledáme v textu klíčová slova, text skenujeme očima a přeskakujeme na části, o kterých si myslíme, že jsou nejzajímavější nebo nejhodnotnější. Čteme selektivně, nepozorně a na text se dostatečně nesoustředíme. V porovnání s těmi, kteří čtou identický text v tištěné podobě, jsou čtenáři online médií rychleji unaveni a pociťují větší míru stresu. Korejci (nejvíc digitalizovaný národ na světě, dvě třetiny dětí vlastní chytrý telefon) u svých dětí a teenagerů popsali poruchy paměti a soustředění společně s těkavostí a citovým „zploštěním“. Děti hůř četly psaný text a méně mu rozuměly. Přišlo se na to, že část těchto poruch souvisí s příliš intenzivním využívání elektronických médií. Výsledky většiny výzkumů také dokazují, že čtení tištěného média je výhodnější pro naše učení a porozumění textu. Je třeba cvičit lineární nepřerušovaný a pomalý styl čtení. Všeobecně lze říci, že 30 minut nepřerušovaného čtení denně může přispět ke zlepšení našich kognitivních schopností.

Neustále kontrolujeme v mobilu hovory, na facebooku, SMS, zprávy ze světa …Je příjemné se s někým spojit, dostat zprávu, fotku,  přečíst si e-mail. Těší nás to, vyvolává to v našem mozku produkci dopaminu, chceme tu radost zase a znovu. Tak začíná závislost.

 

je nutné stanovit určitý čas, který člověk bude trávit off-line (bez připojení)

Odborníci na internet se vyjádřili k budoucnosti dnešních mladých lidí, 55% z nich vidí vývoj jejich schopností příznivě: předpokládá se, že v roce 2020 budou mozky dnešních DIGITAL NATIVES propojeny jinak než mozky starších lidí. Naučí se víc a jsou schopni spíše nacházet odpovědi na zásadní otázky, dovedou efektivněji vyhledávat a lépe čerpat z informací kolektivně sdílených na internetu. V souhrnu mají změny způsobů učení a myšlení mladých lidí všeobecně pozitivní účinky.

Naprosto jinak to vidělo 42% expertů: předpokládá se, že v roce 2020 budou mozky dnešních DIGITAL NATIVES propojeny jinak než mozky starších lidí. To může mít za následek problémy s pamětí, základní schopností přemýšlet do hloubky, pociťovat hlubší sounáležitost s dalšími lidmi a reagovat tváří v tvář jeden na druhého. Většinu energie vynaloží na výměnu krátkých sociálních zpráv, na zábavu a rozptýlení. Víceméně jsou nezdravě závislí na internetu a mobilních připojovacích zařízeních, aby vůbec dokázali fungovat. V souhrnu mají změny způsobů učení a myšlení mladých lidí všeobecně negativní účinky (Studie Budoucnost internetu, PewResearchCenter 2012).

Zdroj:

TICHÁ, Jitka. Hrozí nám digitální demence? Internetem bezpečně [online]. neuvedeno: © 2018 INTERNETEM BEZPEČNĚ., 2018, 3.3.2018 [cit. 2021-03-09]. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/hrozi-nam-digitalni-demence/?fbclid=IwAR0yXPV8lGmFKW5jYYMTTu7nbp_Vdz7kUKPAmmv2eEYO48dCo49O2a1-9Pk